Intergalaktický výlet
Jak lépe strávit 1. Máj nežli záživným výletem (pokud pomineme povinné mávající průvody). Iniciativy se chopil Rosťa Babinec a naplánoval cestu po jednotlivých modelech planet sluneční soustavy, jež jsou rozmístěny po Opavě a přilehlém okolí.
I přes relativně nepříznivé počasí jsme se sešli U Koule, která představuje střed naší Sluneční soustavy – čili Slunce. Další kroky vedly až k Divadlu, kde se nachází Merkur, přes Dvořákovy sady okolo Venuše a pak také k Matematickému ústavu, kde je umístěn model Země. Po takové dlouhé cestě jsme si museli odpočinout a zajít si na „jedno“ a tím nám vznikl dostatečný prostor pro zahájení Rosťou předem připravené soutěže. Byly nám rozdány intergalaktické kartičky na zapisování našich herních úspěchů a mohlo se začít s první soutěží. Ta spočívala v poskládání Rubikovy kostky. Ačkoliv tato první mise byla splněna pouze jedním členem intergalaktické výpravy, u ostatních členů to nevyvolalo demotivaci, ale spíše naopak to posílilo jejich odhodlání. Zkušení vesmírní lapkové si přišli na své při další soutěži, když každý z nás obdržel tři barevné kolíčky, které jsme si připnuli na libovolné místo na svém skafandru. Úkolem bylo odcizit co nejvíce kolíčků ostatním a ohlídat si ty své i uloupené. Tato paranoiu vyvolávající soutěž trvala do samého konce. Ozdobeni kolíčky jsme vyrazili ke svaté Hedvice, kde se nachází Silesia a Oppavia. Učarovaní tamější rozkvetlou alejí proběhly májové polibky, kdy v nestřeženém okamžiku došlo i ke krádežím několika kolíčků. Největší model – Jupiter, je umístěn u Městských sadů a druhý největší Saturn v Jaktaři. Další cesta byla mokrá a místy rozbitá, protože jsme šli po polňačce do Stěbořic. Všichni jsme se při zasedání Interplanetární rady shodli, že planetu Uran vynecháme, jelikož k ní nemáme nikdo citový vztah. Možná to bylo i proto, že by to byla dost zacházka. Než jsme objevili Neptun, proběhla další hra, a to hledání vesmírné cashky. První byla v okolí bývalého Stěbořického pivovaru. Ovšem ani po vyluštění šifry a prolézáním všech zákoutí se nám ji nepodařilo najít. A tak jsme se vysílení odebrali do vedlejší Rybářské bašty na gulášek s pivíčkem. Další cashka u Stěbořického rybníka také bohužel pokořena nebyla, ale za to jsme shlédli dva čápy, vodoměrky, kačeny, kačery a nějakou tu rybu. Najít Neptun ale také nebylo tak jednoduché. Ovšem hodní místní nám poradili a tak se naše výprava mohla vyfotit u dalšího modelu. Čekal nás poslední bod meziplanetární mise – Pluto. Cesta nebyla mokrá, jen místy rozbitá, protože jsme se vydali po silnici k Novému Dvoru. Kolíčky se stále vesele kradly a už jen málokdo měl svůj původní. Aby nám cesta lépe utekla, měl Rosťa nachystán další úkol. Zapamatování si deseti čísel po sobě, což nebylo až tak snadné, jak se zprvu zdálo. A byl tu náš cíl – Arboretum v Novém Dvoře. Z Pluta o velikosti špendlíkové hlavičky jsme samozřejmě byli nadšeni, více jsme se ale těšili na oběd v restauraci. Ovšem zavírací hodina nám nepřála a tak jsme nastartovali vesmírný koráb a přemístili se do Opavy na jídlo. Při popíjení pěnivého moku jsme dostali poslední úkol – vyplnění kontrolních otázek z cesty, např. jak se jmenují planetky u sv. Hedviky, co stojí na pomníku v Novém Dvoře, atd.
Konečně bylo vyhlášení. Byli jsme zvědaví, i když nám bylo jasné, že první cenu obdrží největší vesmírná lapka, ovšem další pořadí bylo velice těsné. Nejlepší z nás dostali diplom v soutěži O pohár Sluneční soustavy a sladkou odměnu. A jako správná vesmírná výprava jsme úspěšnou misi i po zásluze zapili.
Dana Volejníčková a Jan Woitek
