Je už to vskutku dávno, takže mému vzpomínání budou nejspíš sem tam chybět fakta. První pokusy o divadlo lze položit do třetího roku existence opavské univerzity, tedy do roku 1992/1993. Tehdy nás na škole bylo tak málo, že jsme se skoro všichni znali, a když ne přímo osobně, pak alespoň od vidění.

Nevím už, kdo s tím přišel /možná jsem to dokonce byla i já/.... jednoho dne se prostě na nástěnce objevila výzva pro zájemce o založení studentského divadla. A tak jsme se sešli v jedné z učeben na Bezručově náměstí - nebylo nás rozhodně víc než deset. Ovšem "jak začít" - nikdo neměl s divadlem žádné zkušenosti, nebylo na co navázat, o co se opřít. Téměř neřešitelným problémem se zdálo vůbec i jen vybrat, co bychom vlastně mohli hrát.

A opět - nevím, kdo s tím přišel (tentokráte jsem to však určitě nebyla já), jako první naši hru jsme zvolili absurdní aktovku Edwarda Albeeho "Pískoviště". Byla to cynická hra o tom, jak mamka a taťka dovezou starou babi na odstrčené pískoviště na pláži za městem a čekají, až zde konečně umře. Ani dnes nevím, zda jsme tu hru skutečně pochopili /tehdy jsme si samozřejmě mysleli, že ano/. Každopádně nás však fascinovaly ty cynické repliky vyprázdněných postav mamky a taťky, ta trpká hořkost, která zaznívala z křečovitého smíchu odložené babi, i ten hezoučký mladíček - vlastně jediný, kdo byl ochoten babi poslouchat, mladíček, ze kterého se vyklubal Anděl smrti. Babi si zahrála Hanka z ČD II, na jejíž příjmení už si nevzpomenu, Anděla smrti - Vladimír Fekar z ČLV I (později vystudoval dramaturgii v Brně a dnes působí jako dramaturg v Městském divadle ve Zlíně), já - tehdy studentka ČLV II - byla mamka a Ondra Marek hrál taťku.

Tuto naši hru jsme veřejně sehráli pouze dvakrát - jednou na jakési přehlídce v Opavě (v sále Loutkového divadla), podruhé na jiné přehlídce v Ostravě - Dubině. Jediné, co si z následných rozborových seminářů pamatuji, je údiv nad naší volbou tématu. Opět nevím přes koho, ale téměř hned od počátku se nám podařilo zajistit ke zkouškám sál Loutkového divadla. Souběžně s touto hrou jsme nacvičili a několikrát také sehráli pohádku pro děti s názvem Pohádka na modré niti (zde hrála především děvčata z historie, dvě Kateřiny, na jejichž příjmení už si opět nevzpomenu a Ester Gulová).

Další školní rok se náš mini divadelní soubor rozrostl o několik nových tváří. Začalo se s dramatizací vybraných povídek ruského autora Daniila Charmse. Jak to však dopadlo, už nevím. Od poloviny roku jsem z časových důvodů přestala soubor navštěvovat.

ASSU | Božena | Kindrdril | J. B. Mikuno | Okluzór | Okno
OKUF | O.M.I.L. | Prkno | Švábi?! | V Negližé | Zoufadlo